Reklama
 
Blog | Petr Přibyla

aneb jak mne blbost posledních dnů dohnala v plné síle!

Blbost posledních dnů mě dohání v plné síle! Jediné řešení, jak se z tohoto martiria vyškrábat, je vypsat se do němoty na těchto řádcích, takže se předem omlouvám za nekonstruktivní článek, ale nevidím momentálně jiné východisko, kterým bych se mohl uklidnit.

Následující článek je pěkným příkladem Murphyho zákona o běžném životě ve městě v praktické rovině,
tak ho taky tak berte. Dalo by se to
shrnout do motta: „Když jednou za čas jedeš v tramvaji
bez lístku, věz, že zrovna dnes tě chytne revizor!“

Minulý týden ve středu, přesněji 25. dubna, mi vypršela
čtvrtletní karta na tramvaj (jak by Brňáci tady pěkně řekli, vypršela mi šalinkarta). Za celé tři měsíce ustavičného
přejíždění z koleje do školy a zpět, několikrát denně, mě žádný revizor
nekontroloval! (Už se mi v hlavě míhala myšlenka, že jsem si ji snad
pro tentokrát kupoval úplně zbytečně:). Avšak hned druhý den, kdy mi vypršela, jsem jel ráno
na fotbala čím jiným, než tramvají.
Samozřejmě mě z ranního rozjímání v zadní části tramvaje vyruší
revizor. Jak jinak. I když mě zaskočil tím, že jeho arogantnost a povýšenost, s jakou se mnou jednal, neznala mezí, přesto jsem trest v podobě 500 Kč akceptoval (přece jenom to byla moje blbost).

Celý týden jsem trpěl zvláštním stihomamem. Kdykoliv jsem
nastoupil bez lístku, přesunul jsme se do středu tramvaje, kde byl nejlepší výhled na případné strážce
dopravy. Nenápadně jsem pozoroval lidi okolo
a snažil se přijít na to, odkud by mě kdo mohl překvapit. Stačilo málo abych
měl podezření. Postraší paní s igelitovou
taškou z penny marketu pro mě ihned vzbuzovala zakamuflovaného revizora a muž s černými brýlemi na
očích už pro mě automaticky svíral revizorský odznak.

Reklama

Je tomu už týden, ale jak to tak bývá, tak jsem si ještě
nekoupil kartu. Co se ale nestane, znovu mě odchytl další revizor (samozřejmě zase moje blbost). Neboli dalších 500 Kč spadlo do
klína dopravnímu magistrátu města Brna.

Od dnešního dne jsem se zapřisáhl, že platit dvě pokuty týdně, to
jako student sotva snesu, natož abych si ještě kupoval na měsíc a půl školy
další šalinkartu. Tak jsem se zařekl, že od zítra se budu po
Brně dopravovat tím nejpřirozenějším způsobem – pěšky. Sám jsem zvědav, jak
dlouho mi to vydrží, vzhledem k tomu, že moje kolej je až na samotném
okraji Brna.

 Co vím ze zahraničí, tak například v Austrálii to chodí zcela jinak. Do tramvaje si nikdo netroufne vejít bez lístku. Důvod je jasný. Na revizory, zde narazíte několikrát denně. Většinou však nechodí po jednom, ale často rovnou v pěti nebo i více lidech. Ve svých černých dlouhých pláštích s černými klobouky (díky nimž se jim přezdívá The sheriffs), obsadí všechny východy, takže nikdo nemá nejmenší šanci proklouznout, natož cokoliv usmlouvat. Zajímavý přístup, nemyslíte?

P.S.: Každopádně
doufám, že jsem svým vlastním příkladem aspoň varoval další černé pasažéry, že
jezdit bez lístku se opravdu nevyplácí, i když to zní lákavě. A taktéž jsem poukázal na to, že Murphyho zákony v praxi se opravdu vyplňují.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama